Plagiátorství je samo o sobě jedním z nejhorších prohřešků v etice vědecké práce. Budeme-li mluvit čistě jen o humanitních oborech, tak je to podvod toho největšího kalibru. Univerzita Karlova má samozřejmě mechanismy, jak se s těmito problémy vypořádat. Jedním z nich jsou etické komise jednotlivých fakult a posléze i etická komise univerzity. Etická komise Filozofické fakulty i ta univerzitní rozhodly jasně – Martin Kovář se dopustil rozsáhlého plagiátorství. Nicméně rektor Tomáš Zima je ve svých postojích minimálně nejednoznačný a jeho konání vedlo akademický senát FF UK dne 13. 6. 2019 k tomu, že rektora vyzval k respektování závěrů příslušných komisí. Celý průběh kauzy nedávno shrnul můj kolega Marek Jandák pro server Alarm. Text se rovněž dotýká i situace na Vysoké škole ekonomické, kde Kovář i přes své prohřešky vůči české vědě nadále působí.
Rektor a plagiátorství
Od samého počátku kauzy se rektor Tomáš Zima vyjadřoval nejednoznačně a zdrženlivě. Na jednu stranu je to samozřejmě pochopitelné, jednalo se o člověka, kterého si sám na místo prorektora vybral a v podstatě mu dělal muže č. 2. Na straně druhé nám však vyvstává otázka – kdo jiný než rektor univerzity by se měl snažit potírat podobná jednání? Nejprve jsme se dočkali prohlášení, že rektor sám není odborníkem na plagiátorství. To je sice pravda, ale v tomto případě se jednalo o jednoduché srovnání. Není trochu podivné, že člověk, který je profesorem a dostane se na nejvyšší univerzitní místo, není schopen posoudit podobnost mezi textem A a textem B?
I přes rozhodnutí komisí se rektor přímé odpovědi na toto téma vyhýbá. V rozhovoru pro Deník N samotné plagiátorství v zásadě označuje jako něco, co je těžké poznat a nejde procentuálně vymezit. Oboje v podstatě vyvrátila členka etické komise FF UK prof. Olga Lomová. I přesto, že otázka, co je to plagiátorství, má jasnou odpověď, ustanovil rektor speciální komisi, která se má definicí plagiátu zabývat. Trochu zde vyvstává otázka, zda to není laciným politickým tahem pro veřejnost, když etické komise mají jasno v tom, jak ono opisování vypadá.
Definice toho, co je plagiátorství není moc složitá.
Poslední dobou můžeme spatřit dokonce něco, co bychom mohli označit za snahu aspoň částečně rehabilitovat Martina Kováře. Sám rektor Zima v médiích uvádí, že Kovář pouze špatně citoval. Z rozhodnutí etických komisí i ze samotného podnětu víme, že jen o špatné citování opravdu nešlo. Navíc po prosincovém podnětu dorazil na etickou komisi FF UK podnět další, který se zaobíral dalšími texty Martina Kováře. Vzhledem tomu, že se jednalo o články psané v anglickém jazyce, stejně jako jejich “předlohy”, je jejich srovnání velice jednoduché. Je dobré zdůraznit, že Martin Kovář kromě samotného textu přebírá ve svých dílech i poznámkový aparát, což opravdu za špatné citování nelze považovat.
V této souvislosti je bohužel nutné konstatovat, že vedení FF UK se snaží celý problém, a to zejména existenci druhého podnětu, zamést pod koberec. Vytváří to tak nebezpečný prostor pro různé dezinterpretace a v zásadě to tupí i hodnoty, na kterých by akademická obec měla stát.
Antiplagiátorský program
Univerzita Karlova se v mediální oblasti často oháněla tím, že vlastní antiplagiátorské programy, které by tomuto negativnímu jevu měly zabránit, nebo jej při nejmenším odhalit. Univerzita nejprve využívala antiplagiátorský program Theses a v roce 2017 zakoupila systém Turnitin. Co však ani rektor, ani mluvčí univerzity nikterak nezdůrazňují, ale pouze okrajově zmiňují, je, že využívání těchto programů se týká především studentských závěrečných prací tj. bakalářek, diplomek a disertací. To, zda opisuje akademik ve své monografii nebo článku, se v těchto programech nekontrolovalo a zřejmě ani kontrolovat nebude. Kontrola neprobíhala i přes to, že tyto publikace často slouží k postupu v rámci akademického žebříčku. Shrneme-li tyto fakta, tak na Univerzitě Karlově k žádnému posunu v rámci boje proti opisování v zásadě nedochází. Je to něco, co na veřejnosti vypadá dobře a slouží to ke krásné prezentaci, ale realita je jiná.
Proč se ostatní texty nekontrolují? Odpověď je jednoduchá. Dosavadní systém naivně počítal s poctivostí a morální integritou jednotlivce. Bohužel, jak se ukázalo, tak existují lidé, kteří této důvěry systému programově zneužívají. A ano, už se tu nebavíme pouze o selhání jednotlivce, ale o podobě celého systému získávání akademických titulů.
Střídání stráží na rektorátu
Logickým problémem, který rektor Zima musel řešit, byla uprázdněná pozice prorektora pro vnější vztahy. Výběr to samozřejmě nebyl jednoduchý. Od první chvíle se univerzitními kuloáry nesla různá jména nového prorektora nebo prorektory. Nakonec byl vybrán prof. Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu FF UK. Na první pohled by o nic nešlo, kdyby Bárta nebyl velice blízkým spolupracovníkem Martina Kováře. Dá se v podstatě říci, že vše zůstalo při starém a ještě ve vzduchu visí možnost pomsty nejen dotčeným studentům, ale i celé fakultě. Profesor Bárta totiž projevil na sociální síti Facebook velice bojovnou náladu na začátku celé kauzy a je tedy otázkou, zda se tento postoj neprojeví i konkrétními činy.
Není pak náhodou, že exkluzivní zprávu o novém prorektorovi přinesl server Info.cz. Martin Kovář zde působí jako komentátor a server se jej několikrát prostřednictvím různých článků ve věci plagiátorství zastal, a dokonce se pokouší vnést do problému i ideologický rozměr, nad kterým může každý s klidem mávnout rukou. Nicméně je trochu zarážející, že jednu dobu svou intenzitou zpráv stran prof. Bárty server působil skoro jako oficiální univerzitní tiskový kanál. Personální propojení již znovu tedy netřeba zmiňovat.