Na přelomu listopadu a prosince 2021, uprostřed další vlny světové pandemie, jsem měl možnost v rámci služební cesty navštívit Keňskou republiku. Průběh cesty mě s kolegou zavanul i do odlehlých částí země, které nejsou tak přizpůsobené na turismus. Keňa je zemí, kterou de facto živý turistický ruch a z regionu je na tom v porovnání s okolními státy nejlépe po ekonomické a bezpečností situaci. V porovnání s Českou republikou nemá Keňa takové možnosti v oblasti zdravotnictví, což se v covidové době odráží na míře proočkovanosti obyvatel a kapacitách testování. Nutno podotknout, že pro Keňany je koronavirus jen další z mnoha nebezpečných nemocí, které se tu vyskytují, avšak to neubírá na vážnost se kterou k tomuto aktuálnímu problému přistoupili. Vzhledem k aktuálním debatám u nás doma jsem se rozhodl pro malé srovnání přístupu v obou zemích.
Všudypřítomné kontroly
Už po vystoupení z letadla na letišti v Nairobi se nevyhnete prvotní kontrole. Ta se skládá z kontroly PCR testu a načtení QR kódu z příjezdového formuláře. Formulář stejně jako visum se komplet vyřizuje online. Součástí kontrol je i měření teploty. Vzhledem k nízkým testovacím kapacitám nejsou dále testy vyžadovány pro vstup do institucí nebo hotelů. V Nairobi samotném obecně panují tvrdá bezpečnostní opatření kvůli teroristickým útokům z roku 2019. V praxi to vypadá tak, že u každého vstupu do veřejných budov a velkých obchodů je přítomná ochranka nebo policie, která kontroluje pomocí rámů a detektorů, zda nejste ozbrojeni. Tento fakt umožňuje lepší kontrolu protiepidemických opatření. V rámci bezpečností kontroly je člověku běžně měřena teplota a také si musíme vydezinfikovat ruce. Zakrytí dýchacích cest je v těchto uzavřených prostorech striktně vyžadováno. Tyto kontroly jsou také přítomny v každém hotelu a pokud se pak vracíte na své ubytování, tak je již rutinně absolvujete při každém vstupu dovnitř. Situace mimo hlavní město je sice trochu laxnější, ale v různých podobách přítomné jsou.
Podobně důkladné jsou kontroly i při odletu ze země. Na Nairobském letišti člověk absolvuje tři bezpečností a dvě covidové kontroly. Při vstupu do budovy letiště jsou kontrolovány PCR testy, které jsou potřebné nejen ke vstupu do budovy ale na základě požadavků dopravců také ke vstupu na palubu letadel. Měření teploty je rovněž součástí této kontroly. Během check-inu pak musíte vyplnit odletový formulář, který pak při boardingu odevzdáte pracovníkům aerolinek. Další kontrola bezinfekčnosti probíhá před vstupem do letadla.
V porovnání s tímto přístupem byla kontrola v Praze hodně, slušně řečeno, úsměvná. Nutností je vyplnění příjezdového online formuláře, ze kterého je vygenerován QR kód. Nicméně ten po návratu do ČR nikdo nevyžadoval. Po příletu do Prahy byla obecně celá kontrola velice laxní. Od letadla se bez jakékoliv extra kontroly dostanete až ke stanovišti na kontrolu pasů, kde všude visela aktuální omezení ohledně příletu ze zemí z jihu afrického kontinentu kvůli nové mutaci viru. Když na mě přišla při této kontrola řada podával jsem svůj pas, příjezdový formulář a PCR test celníkovi se slovy “přílet z Nairobi přes Amsterdam”. Celník na to zareagoval pouze otázkou “Kde je Nairobi?”, když jsem odpověděl, že v Keni, tak jsem se dozvěděl, že jsem v pohodě. Celník se nepodíval ani na moje osobní doklady ani na dokumenty související s covidem. Rád bych podotknul, že v tento moment, kdy jsem se vrátil byla Keňa na našem cestovatelském semaforu umístěna mezi tmavě červené země, tj. velmi vysokým rizikem nákazy.
No mask – no service
Co jsem sám mohl vidět, tak samotní Keňané nemají problém opatření dodržovat, ani jsem nezaregistroval žádné protesty. Základním kamenem opatření v Keni je zakrytí dýchacích cest pomocí roušek a respirátorů. Stejně jako v České republice se toto nařízení týká výhradně vnitřních prostor, které jsou veřejně přístupné. Nicméně místní tu nosí roušky také na ulici a v případě určitých služeb je má obsluha i ve venkovních prostorách. Na jedné benzinové pumpě jsem narazil na nápis “no mask – no service”, což vlastně znamená “není rouška – nejsou služby”. Tento přístup de facto funguje všude a právě i na zmíněné benzínce vám bez roušky ani nenatankují benzín. Člověk sice sem tam narazil na někoho, kdo roušku neměl, ale také zažil i situace, kdy si žebrák i nasadil roušku než si za vámi přišel říct o peníze. Stejně tak je naprosto běžné, že všichni cestující ve veřejné dopravě mají roušku nebo respirátor. Nošení roušek je docela dost zajímavý kontrast, kdy v Keni zažijete striktní dodržování a čím víc se posouváte do Evropy, tím narážíte na laxnější přístup. Samozřejmě v tom asi hraje roli jakýsi “zvyk” na problémy spojené s dalšími epidemiemi. Leč je přístup Keňanů k opatřením smířlivý, tak z místních médií je jasné, že naděje na skončení pandemie se upíná směrem k vakcinaci. Bohužel, co se týče distribuce vakcín, je Afrika hluboce za Evropou a Severní Amerikou.
Omicron
Další zajímavou zkušeností bylo objevení nové mutace koronaviru z názvem Omicron, která byla poprvé lokalizována v Jihoafrické republice. Evropské státy ze strachu ze šířené nové varianty začaly uzavírat svoje hranice pro přílety z Afrických zemí. Keňa jen zpřísnila už tak důkladné kontroly na příletech. Oproti tomu jasně hovoří výše popsaná zkušenost z pražského letiště, že uzavření hranic moc neřeší, když nemáte disciplínu při kontrole. V Nairobi nás pracovní povinnosti přivedly i na zastupitelský úřad ČR. Ambasáda v Nairobi pracuje naprosto perfektně a spolupráce s ní byla bezvadná. Není žádným tajemstvím, že Česká republika nemá moc cílevědomou zahraniční politiku vůči Africe, což se odráží i na dnešní situaci ohledně pandemie. Vláda v Praze dělala většinu svých nařízení bez konzultace se zastupitelskými úřady, tudíž bez úplné znalosti situace v regionu. Při tom pro státy jako Keňa jsou podobné uzavírky takřka likvidační, protože jejich ekonomika stojí na cestovním ruchu. Člověk se nemůže někdy ubránit dojmu, že se tato rozhodnutí činí s takovou lehkostí pod vlivem kulturní předpojatosti vůči regionu.