Reklama
 
Blog | Ondřej Crhák

Tibetská vlajka i čínské peníze – dvě tváře Univerzity Karlovy

Univerzita Karlova se 10. března, jako každý rok, zapojila do mezinárodní kampaně “Vlajka pro Tibet”. Kampaň má poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv a datum akce je odkazem na povstání v Tibetu roku 1959. Nad Karolinem, kde sídlí rektorát univerzity, tedy zavlála tibetská vlajka. Stojí však univerzita pevně za hodnotami, které jsou akcí symbolizovány?

Jedním z nejdiskutovanějších témat současnosti jsou čínské hospodářské a politické aktivity v České republice. Mnoho z nich je z politických důvodů nutné považovat za velice problematické, jak jsme se nedávno přesvědčili se společnosti Huawei nebo bankrotem CEFC. Sféra čínského pronikání se však netýká pouze hospodářských a bezpečnostních aktivit. Veřejnosti neznámé zůstávají aspekty čínské tzv. kulturní diplomacie a v neposlední řadě i čínské aktivity v oblasti českého vysokého školství.

Centrum jako marketingová kancelář

V roce 2015 se Univerzita Karlova rozhodla rozšířit svoji spolupráci s Čínskou lidovou republikou a založila Česko-čínské centrum UK. O této události v menší míře informovala online média a na svém webu i současný rektor univerzity Tomáš Zima. Ze setkání mezi zástupci univerzity a vicepremiérkou ČLR existuje dokonce video záznam.

Na stránkách samotného centra se však nic o jeho založení nedozvíme. Zato se aspoň v hrubém náčrtu dozvíme, jaké jsou cíle jeho existence. Mimo “popularizace” ČLR jako takové a základů spolupráce na univerzitním poli se dozvídáme, že se má jednat o spolupráci v rámci formátu “16 + 1“. Tímto formátem se rozumí regionální sdružení šestnácti zemí střední a východní Evropy (součástí jsou členské i nečlenské státy EU) a ČLR. Toto uskupení samozřejmě vzniklo z čínské iniciativy, která tím  nesleduje jen ekonomické cíle, ale i ty politické. Obavu, aby aktivita nevedla k rozdělení EU, vyjádřil v roce 2015 i Evropský parlament. Čína považuje toto sdružení za součást Nové hedvábné stezky, o jejíž problematičnosti na poli plnění závazků ze strany Číny a jejího pronikání velice dobře a podrobně informuje server Sinopsis.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima 10. března 2017. Zdroj: Facebook Univerzita Karlova

Přihlédneme-li k těmto faktům o pozadí čínských ekonomických iniciativ, působí tedy Česko-čínské centrum UK jako jakási marketingová kancelář čínských aktivit v rámci Nové hedvábné stezky. V roce 2016 dokonce centrum uspořádalo konferenci “Iniciativa Pás a Stezka: Výzvy, příležitosti a priority pro Čínu, Evropu a Česko”. A s touto aktivitou pokračovalo centrum i v následujících letech. V roce 2017 následovala konference “Společné zájmy EU, Česka a Číny v měnícím se světě” a v roce 2018 konference “40 let reforem: od otevření se světu k novým hedvábným stezkám”.  Ze stránek se o  dalších aktivitách dozvídáme jen o dni otevřených dveří na čínské ambasádě. Otázkou je, kým je tato činnost financována? Jedná se  o peníze dodané čínskou stranou nebo o zdroje univerzity, která je financována z veřejných prostředků?

Tajemnější než hrad v Karpatech

Ze stránek centra se nedozvíme nic o jeho personálním zajištění. V sekci kontakty nenalezneme nic než jenom adresu rektorátu univerzity. Pokud se posuneme o něco dále, tak zjistíme, že centrum řídí jakási rada. Předsedou rady je samotný rektor Tomáš Zima. Trochu zarážející je, že ze šestičlenné rady je odborníkem na Čínu pouze prof. Olga Lomová. Osobně si myslím, že její přítomnost v radě je spíše formálního rázu, jakožto ředitelky Ústavu dálného východu FF UK. Nicméně z webových stránek se nedozvíme nic o pravomocích a činnosti rady. Chybí zde jasně vymezená pravidla a nějaké zápisy z jednání. Je až alarmující, že instituce, jakou je Univerzita Karlova, si dovolí tak do očí bijící netransparentnost.

Rektor Tomáš Zima otevírá první konferenci pořádanou Česko-čínským centrem UK. Zdroj: Česko-čínské centrum UK 

Podle stánek jsou součástí centra celkem čtyři fakulty univerzity – Filozofická, Pedagogická, Právnická a Fakulta sociálních věd. Prohlédneme-li si webové stránky těchto fakult, tak o centru jako takovém nebo spolupráci s ním nenalezneme nic. Výjimku tvoří pouze Právnická fakulta, kde vyhledávání nalezene zápis z vědecké z rady z února 2016. Zde se dozvíme pouze o záměru založit centrum. Další informace nejsou k dispozici.

Činnost centra a jeho vznik jsou zahaleny tajemstvím. Na mysl tedy přichází  otázka, proč tomu tak je. V takovém kontextu působí ono vyvěšení tibetské vlajky jako jakási fasáda, která má být úlitbou veřejnosti a aktivnímu studentstvu. Samotná existence centra a spolupráce s ČLR mohou značit, že se vedení univerzity nechalo zlákat mamonem čínských peněz. Zda v tom hraje nějakou roli něčí osobní prospěch, je diskutabilní, ale nabízí se to.

Nejen Praha, ale i Olomouc

Univerzita Karlova není jedinou českou vysokou školou, která je podobným způsobem spojená s vládou v Pekingu. Univerzita Palackého v Olomouci provozuje Konfuciův institut. Čínská strana zakládá tyto instituty po celém světě. Cílem těchto organizací není jen posílení vědecké a studijní výměny, ale i postupné ovlivňování z politického hlediska. V zásadě jsou zde problémy s transparentností a s tím, že se instituty mají  de facto řídit čínskými zákony. Místy existují i případy, kdy docházelo k cenzuře vyučujících ze strany institutu. Způsob, jakým se toto pronikání děje, velice dobře popsal server Hlídací pes. Diskuze o škodlivosti Konfuciových institutů a jejich propagandy se objevila například v USA v březnu minulého roku.  Objevily se zde dokonce hlasy, aby se tyto čínské organizace registrovali jako zahraniční agenti. To, že americká politická reprezentace vnímá čínské pronikání na univerzity, ukazuje na závažnost celého problému. Z čínské činnosti v globálním měřítku vyplývá, že možnost, aby tomu bylo jinak v případě českých univerzit, je vysoce nepravděpodobná.

Tato fakta by měla být varovným signálem pro veřejnost, aby se začala o dění na českých univerzitách více zajímat. Ukazuje se, že vysocí představitelé nejenom že mnohdy hrají hazardní hru s vlastní kariérou, ale také riskují svobodu všech členek a členů akademické obce. Univerzita je tím posledním místem, kde by se něco takového mělo dít.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama