Reklama
 
Blog | Ondřej Crhák

Plagiátor vrací úder skrze VŠE

Posudek zpravodaje, ze kterého komise NF VŠE vychází, je v podstatě formou útoku vůči Filozofické fakultě a rovněž vůči nám předkladatelům původního podnětu. Na tomto místě je předně nutné říci, že o přezkoumání své kauzy požádal Martin Kovář sám, proto není moc překvapující snaha o diskreditaci tří doktorandů. Co už překvapující je, že se NF VŠE pouští do otevřené války s Univerzitou Karlovou a její Filozofickou fakultou. Snaha shodit rozhodnutí etické komise FF UK je nejen úplně absurdní, ale v kontextu celé kauzy zbytečná. Na druhou stranu je to asi logické vyústění klientelistických vazeb a postavení, které si Kovář na této fakultě za léta vybudoval. Cílem tohoto příspěvku je především vysvětlit určitou část výše zmíněného posudku. Nicméně než k tomu dojde, tak bych se rád pozastavil ještě nad pár body této nové fáze celé kauzy.

Nebezpečné relativizování akademické etiky

Na celém rozhodnutí etické komise NF VŠE není nebezpečný dopad na tuto konkrétní kauzu, ale vliv jaký to může mít na dodržování etiky ve vědě obecně. Výsledný dojem pro veřejnost je totiž takový, že stačí přejít ze Starého města Pražského směrem na Žižkov a již jste ve světě jiných etických norem. Přitom problematika je vlastně docela jednoduchá – podvod a opisování jsou všude naprosto stejným prohřeškem. Bohužel tento stav trochu podkopává to, co se obecně vyžaduje po studentech při psaní jejich závěrečných prací. Představte si, že by podobný podvod udělal kterýkoliv student při psaní své diplomové práce. Ve chvíli, kdy by se na to přišlo, tak by byl okamžitě ze školy vyloučen. Jaký signál tedy vysílá dosavadní průběh celé kauzy směrem ke studentstvu? Máme to tedy brát tak, že existuje dvojí metr, kdy profesor podvádět může a student ne? Nechť si každý udělá svůj obrázek. 

Relativizace plagiátorství je nejjednodušší formou obrany – jak jsme se mohli z posudků NF VŠE přesvědčit. Ta samozřejmě může platit u příznivců Martina Kováře a v očích veřejnosti vyvolat dojem uzavřené akademické debaty, které nikdo mimo ni moc nerozumí. Nicméně akademické prostředí už jednou dokázalo obdobné pokusy v celé kauze odmítnout, a to ve chvíli, kdy více jak šest desítek historiků odmítlo posudky, které si nechal zpracovat rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Teď nezbývá než jen doufat, že se akademické prostředí nejen na Univerzitě Karlově zachová obdobně. 

Nejde o ideologický spor

Předseda etické komise NF VŠE Miroslav Ševčík přirovnal celou kauzu k politickým procesům z období před rokem 1989.  Zároveň práci etické komise FF UK i UK označil za činnost “vedoucí k likvidaci člověka organizovanou skupinou”. Celé to vzbuzuje dojem, že Martin Kovář byl takto “odejit”, protože byl z nějakého důvodu nepohodlný. K tomu navíc ještě přisazují starší i současné články na serveru Info.cz, kde Kovář působí jako komentátor. 

Snaha vyvolat dojem ideologického sporu mezi “levicovými revolucionáři”, či takto smýšlející celou filozofickou fakultou, s “konzervativním” profesorem je naprosto směšná. Ať už je vaše politické zaměření jakékoliv, tak podvod je vždy stejný. Pro obránce konzervativních hodnot by navíc mělo být takovéto dlouhodobé ohýbání systému o to nepřijatelnější. Jako jeden z podavatelů původního podnětu, mohu s klidem říci, že politika či politické postoje všech dotčených v tom absolutně nehrály žádnou roli.

Šibenice

Teď k hlavnímu důvodu, proč vznikl tento příspěvek. Ve zprávě zpravodaje se krom útoků na závěry etických komisí a vůči původnímu podnětu objevuje také pasáž věnující se osobním útokům na Martina Kováře a na členy etické komise NF VŠE. Jedná se o oddíl č. IV. “Některé pokusy ovlivnění projednání etické věci prof. Kováře Etickou komisí NF VŠE”. Zpravodaj Jan Vondráček zde v bodě č. 18. věnuje upravené obálce knihy “Jak dál?: Svět, Evropa a Česká republika v době na rozhraní”, kterou editoval Miroslav Bárta a Martin Kovář. Obrázek, kde byla užita šibenice vycházel z původní formy obálky daného titulu, kde je vyobrazení rukou tahajících za lano.

Upravenou verzi obálky jsem vytvořil a publikoval na svém soukromém profilu na sociální síti Facebook dne 3. října 2018. Bylo to jakési vyústění kontinuální satiry směrem k fenoménu “kolapsologie”. V rámci toho se dlouhou dobu na mém profilu objevovaly různě předělané obálky titulů z tohoto žánru. V přiložené galerii uvidíte, že pod těmito obrázky se diskuze odvíjela v silně satirickém duchu, ale rozhodně ne útočném. Abych dodržel zásady soukromí, jména přispívajících jsem rozmazal.  

V říjnu 2018 také nikdo z nás původních podavatelů nepočítal, že se pustíme do tak závažné kauzy. Tou dobou jsme na podnětu proti M. Kovářovi ani nepracovali, byť jsme byli obviňováni, že jsme materiály připravovali delší dobu. Navíc na svém profilu mám přísné nastavení soukromí a také jsem Martina Kováře nikdy neměl v přátelích na žádné sociální síti. Chápat toto jako výhružku je obrovský oslí můstek, protože bez nějakého zprostředkování by ji Martin Kovář ani neviděl. Propojení této satiry s celou kauzou je jen dalším krokem, který měl odvést pozornost od skutečného jádra věci. Martin Kovář se o toto nařčení pokusil již po začátku celé kauzy, kdy tento obrázek prezentoval před vědeckou radou FF UK. Server Info.cz následně obrázek jen textovým popisem prezentoval jako součást výše zmíněného kontinuálního ideologického rozporu. Když se kauza mediálně rozdmýchala, problematický příspěvek jsem na rady svého nejbližšího okolí smazal. 

Stejně jako tehdy Martin Kovář, tak Vondráček ve své zprávě uvádí vyfocené papíry, kde je uveden inkriminovaný screenshot ve srovnání s původní obálkou.  Když jsem toto srovnání viděl prvně, upoutalo mojí pozornost to, že dle mé profilové fotografie musel screen vzniknout dávnou před začátkem celé kauzy a v tu chvíli se vlastně jen hodil. A teď je otázkou – kdo se probírá sociálními sítěmi studentů, screenuje a ukládá si podle něj nevhodný obsah, aby ho někdy později mohl použít? 

Tento screen se očividně hodil i samotnému Vondráčkovi při vytváření zprávy. Už jen to, že je ve zprávě uvedena fotografie tisku a nikoliv elektronická varianta obrázku je minimálně nešťastné. V této nízké kvalitě totiž také zaniká to, co je na upravené obálce uvedeno. Jako autor jsem tam uveden já a můj kamarád Boris Mosković. Název pak zněl: “Jak dál? Filozofická fakulta Univerzity Karlovy na rozhraní”. Nikde není zmíněn Martin Kovář a jediný, kdo se může rozhořčovat je Filozofická fakulta UK, která je na obálce výslovně uvedena. Samozřejmě můžete takovou formu humoru odsoudit nebo ji považovat za hloupou, na což máte plné právo, protože humor je vždy záležitostí osobního vkusu. Ale nelze to považovat za otevřené a výhružné útoky.

Na tomto místě bych také rád odmítl jakékoliv spojení mezi mnou vytvořeným obrázkem z roku 2018 a údajnými anonymními výhružkami směrem k etické komisi NF VŠE. Nikdo z nás původních podavatelů by neudělal takovou hloupost, aby se tímto stylem snažil ovlivnit práci orgánu na jiné univerzitě.  

Vondráčkovo tvrzení o tom, že mu byl rovněž jako zpravodaji doručen anonym, považuji spíš za úsměvné, než za závažné. Protože až do chvíle, kdy byla celá zpráva na webu NF VŠE zveřejněna, nikdo netušil jakým způsobem a hlavně kdo na podnětu pracuje. Redaktor Lidových novin Petr Zídek se této kauze dlouhodobě věnuje a snažil již před třemi měsíci dobrat podkladů, na základě kterých se etická komise NF VŠE rozhoduje. Škola na žádost dle Zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb nijak nereagovala a žádné informace neposkytla. Spojit proto anonymní výhružku konkrétnímu zpravodaji s někým zvenčí, opět působí jako snaha přesunou kauzu do jiného světla. Jakou cestou by se nám asi podařilo dostat k informacím, ke kterým se zákonnou cestou nedostal ani profesionální novinář? Z těchto důvodů bych i toto obvinění viděl stejně liché jako při prvním pokusu před rokem a něco.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama